Monorepo

Příklady z praxe

1. 01

   Webová aplikace se sdíleným design systémem

   Tým provozuje frontend obchodu, administraci a knihovnu komponent ve stejném repozitáři. Úprava tlačítka v knihovně proběhne ve stejném pull requestu jako změna obrazovky, která komponentu používá. CI spustí testy jen pro dotčené balíčky, takže změna nezdržuje celý repozitář.

   apps/shop
   apps/admin
   packages/ui
   packages/eslint-config

2. 02

   Backend rozdělený na služby

   Platformní tým udržuje několik API služeb a sdílený klient pro databázi. Přidání pole do interního kontraktu se zapíše jedním commitem do služby i klientské knihovny. Nasazení přesto může zůstat oddělené, protože monorepo neurčuje runtime architekturu.

Časté omyly

MýtusMonorepo znamená, že se všechno nasazuje najednou.

Ve skutečnostiMonorepo spojuje zdrojový kód a historii, ne nutně release proces. Jednotlivé aplikace nebo služby mohou mít samostatné buildy, testy i nasazení.

MýtusMonorepo je jen velká složka bez architektury.

Ve skutečnostiMonorepo bez pravidel opravdu snadno zdegeneruje. Dobře vedené monorepo má hranice balíčků, vlastníky, kontrolu závislostí a nástroje, které umí pracovat jen s dotčenou částí.

MýtusMonorepo vyřeší sdílení kódu samo od sebe.

Ve skutečnostiMonorepo sdílení usnadní, ale nenahradí návrh stabilních rozhraní. Sdílené balíčky stále potřebují odpovědnost, testy a domluvený způsob zavádění změn.

Časté dotazy

Kdy dává Monorepo smysl pro menší tým?

Monorepo dává menšímu týmu smysl, když několik aplikací nebo knihoven mění stejní lidé a změny mezi nimi jsou časté. Typická situace je webová aplikace, administrace a sdílené UI komponenty. Jeden repozitář zjednoduší code review, sjednotí konfiguraci a sníží režii kolem verzování interních balíčků. Pokud jsou projekty zcela nezávislé, monorepo může přidat zbytečnou složitost.

Musí Monorepo nasazovat všechny aplikace najednou?

Monorepo nemusí nasazovat všechny aplikace najednou. Jeden repozitář řeší uložení kódu a historii změn, zatímco release proces může zůstat oddělený pro každou službu, knihovnu nebo aplikaci. Praktické nastavení obvykle používá CI pravidla podle změněných cest nebo podle grafu závislostí. Díky tomu se buildí a nasazuje pouze část, které se konkrétní commit týká.

Dá se Monorepo používat bez speciálních nástrojů?

Monorepo se dá používat i bez speciálních nástrojů, pokud je malé a změny nejsou výpočetně náročné. Běžný Git, jednoduché skripty a dobře pojmenované složky mohou stačit. S růstem počtu balíčků ale začne být důležité selektivní testování, cache buildů, přehled závislostí a automatické vlastnictví kódu. Bez těchto prvků se výhody monorepa rychle zmenšují.

Kdy Monorepo začne brzdit vývoj?

Monorepo začne brzdit vývoj, když každý commit spouští celý build, revieweři nedokážou najít odpovědné vlastníky nebo týmy zavádějí závislosti bez kontroly. Problémem bývá také obrovský checkout, dlouhá instalace závislostí a nejasná pravidla pro verzování sdílených balíčků. Řešením není jen rozdělení repozitáře, ale často lepší graf závislostí, cache a přísnější hranice modulů.

Zdroje

1. Monorepo(otevře se v novém okně)Wikipedia
2. Git - About(otevře se v novém okně)Git SCM
3. Git - Submodules(otevře se v novém okně)Git SCM
4. Why Google Stores Billions of Lines of Code in a Single Repository(otevře se v novém okně)Communications of the ACM, 2016

Související pojmy

• CI/CDCI/CD je sada postupů a automatizací, které průběžně integrují změny kódu, ověřují je testy a připravují nebo provádějí nasazení aplikace. Cílem je zkrátit cestu od commitu k bezpečnému vydání, snížit ruční práci a rychle odhalit chyby v build procesu, konfiguraci nebo samotném kódu.
• GitGit je distribuovaný systém pro správu verzí zdrojového kódu, který ukládá historii změn jako propojené commity a umožňuje práci s větvemi bez stálého připojení k serveru. Vývojář díky němu porovná verze, vrátí chyby, spojí práci více lidí a bezpečně publikuje změny do sdíleného repozitáře.
• ACIDACID je sada čtyř vlastností databázové transakce: atomicity, consistency, isolation a durability. Zaručuje, že skupina zápisů proběhne jako jeden celek, neporuší definovaná pravidla databáze, nebude se nebezpečně míchat s jinými transakcemi a po potvrzení přežije pád systému, například při převodu peněz.
• Adaptive IconAdaptivní ikona je formát ikony aplikace na Androidu, který se místo jedné hotové bitmapy skládá z oddělených vrstev: pozadí a popředí. Systém výsledný tvar sám ořízne podle masky výrobce zařízení a může vrstvy animovat nebo přebarvit. Vývojář tak dodá jeden zdroj a launcher z něj vytvoří kruh, čtverec i squircle.
• Adresa v pamětiAdresa v paměti je číslo, kterým procesor jednoznačně označuje konkrétní buňku operační paměti, obvykle jeden bajt. Program pomocí adresy říká, odkud má data načíst nebo kam je zapsat. Adresy tvoří souvislý číselný rozsah, jehož velikost určuje šířka adresní sběrnice a architektura, typicky 32 nebo 64 bitů.
• AI agentAI agent je softwarový systém, který pomocí modelu umělé inteligence vnímá zadaný kontext, plánuje další kroky a samostatně volá nástroje nebo služby k dosažení cíle. Na rozdíl od jednorázového promptu udržuje stav úlohy, vyhodnocuje výsledky akcí a může opakovat postup, dokud nesplní zadání nebo nenarazí na limit.
• AndroidAndroid je operační systém postavený nad linuxovým jádrem, který vyvíjí Google a otevřeně uvolňuje jako projekt AOSP. Android pohání převážnou většinu chytrých telefonů, dále tablety, televize, hodinky i palubní systémy aut. Aplikace se pro něj píší hlavně v Kotlinu nebo Javě a distribuují přes Google Play i alternativní obchody.
• APIAPI je smluvené rozhraní, přes které spolu dva programy komunikují, aniž by jeden musel znát vnitřní fungování druhého. Definuje, jaké operace lze volat, jaká data se posílají a co se vrátí zpět.